Investiční rady nedávám z jediného prostého důvodu. Pro klienta je to zcela nevýhodný vztah a pokud mám mít dobré vztahy s klienty, musí být vztah vyrovnaný. Férové povinnosti i závazky. Pojďme si to rozebrat.
1) Nejsem investiční guru
Pokud bych byl investiční guru, který na cokoliv sáhne promění ve zlato, potom bych vůbec netvořil webové stránky, nepsal texty a nesnažil se najít „ovečky“, které bych přesvědčoval o tom, že jim poradím do jakých akcií, dluhopisů, nemovitostí, fondů, zlata, opcí, půdy, obrazů nebo čehokoliv jiného investovat. Proč bych to vůbec dělal? Nejdražší komodita pro velmi bohatého člověka je čas. Pokud by investiční guru vůbec existoval, myslíte si, že by tu svoji nejcennější komoditu obětoval právě pro vás? Jak patetické.
2) Drahé rady bez rizika
Investiční poradenství je neférové z dalšího úhlu pohledu. Investiční poradce žije z provizí z proinvestovaných peněz klienta. To by se dalo ještě nějak skousnout, avšak velkým problémem je, že za své rady nenese žádnou zodpovědnost. Na druhé straně tady máme klienta, chudáka, který na svých bedrech nese veškeré riziko finanční ztráty. Navíc, provize se inkasuje hned a výdělek nastane možná někdy v budoucnu, jestli vůbec. Naprosto nepředstavitelné, že to tahle funguje. Samozřejmě, dle ČNB je všechno v cajku, klient se přece rozhoduje sám na základě vyplněného investičního dotazníku, který, ať se na mne nikdo nezlobí, má vypovídací schopnost obyčejného toaleťáku. Ale co, ČNB má alibi a peníze se točí, všichni spokojení 🙂
Kam řadím desetisíce investičních poradců, kteří se v prostředí České republiky vyskytují? Na to snad ani nebudu odpovídat, příznivé hodnocení by vůbec nedostali.
Výzva – hledám investičního borce
Mám však následující požadavky:
- minimálně 15 let aktivního investování vlastního kapitálu (včetně minimálního počtu 12 obchodních případů za rok)
- 10%-ní průměrné zhodnocení za rok (za menší výnos snad nemá cenu riskovat hodnotu kapitálu)
Hádám, že se nikdo neozve, protože nikdo takový neexistuje 🙂